Moskva

Tož měla jsem s kým jet (Hanka), měla jsem kde spát (tímto bych ráda ještě jednou poděkovala Liborovi H.), tož jsem se tam též vypravila.
Naše cesta začala úspěšně tím, že jsme ňák špatně odhadly lůžkoviny, takže jsme místo matračky spaly na dece a přikryly jsme se jen povlečením (což vzhledem k nevětranému vlaku vůbec nevadilo) :-D Ale jinak ruské lůžkové vozy v klidu, jak to nejsou kupéčka, ale otevřený vagon, tož si člověk připadá těm lidem tak ňák blíž, byla to pohodinda, v noci klid (poté, co jsem odhalila, jak vypnout řvoucí radio /něco jako ruská Evropa2.../), takže když nás ráno paní průvodčí budila, že se blíží naše cílová stanice (buzení typu: "za x minut zavíráme záchody" bylo až na zpáteční cestě), měla jsem aj celkem problém se probrat. Leč, Moskva čekala.
Opustily jsme co nejdřív nádraží plné povalujících se socek a vydaly se na VDNCH (tip Hančiny spolubydlící, že to určo bude otevřené a je tam na co se podívat). Areál tohoto moskevského výstaviště byl sice otevřeny, leč žádný z pavilonu ještě ne. Tož jsme to omrkly, posnídaly a vydaly se do Kremlu, kde jsme měly sraz s Hančinou spolužačkou ze střední Markétou, která si návštěvu Kremlu šetřila až na to, jak tam pude s náma. Cestou jsme omrkly Rudé náměstí, kde je např. Leninovo mausoleum (o němž jsme se shodly, že ho navštívit nemusíme), luxusní obchoďák GUM (stejné rozhodnutí jako u mausolea), chrám Vasilije Blaženého (stejné rozhodnutí jako u GUMu) - jehož staviteli se Ivan Hrozný odvděčil tím, že mu vypích oči, aby nemohl už nemohl postavit nic lepšího. No, a pak už dále na sraz s Markétou. Nakonec jsme se našly, koupily si lístek do Kremlu, šli asi 500 m k bráně, ovšem u vstupu nás poslal hlídač zas pěkně zpátky ke kase, abychom si tam nechaly batohy (též nám to mohly říct u té kasy, že) a pak zas zpět a konečně dovnitř. Kreml je asi nejznámější moskevská památka a na jeho území je několik kostelů a paláců, sídlo ruské vlády a ještě ňáké další památky jako třeba car-puška (dělo největší ráže na světě) či zvon car (nějvětší zvon na světě). Z kostelů jsme navštívily Archangelskij sobor (ty další zajímavé byly zavřené, takže toho Andreje Rjubleva prostě asi neuvidím), kde jsou pohřbení někteří ruští panovníci, jako třeba Ivan Hrozný (jehož hrobka je ovšem až za oltářem). Tož a pak jsme se vydaly omrknout Oruženuju palatu alias nejstarší museum Ruska, kde můžete vidět např. trůn Ivana Hrozného, Monomachovu čapku, kterou byli korunováni carové; svatební roucho Kateřiny Veliké, brnění Borise Godunova a spoustu carského a církevního bohatství. Řekla bych, že život na carském dvoře lezl celkem do peněz, ale zas tam byly asi fakt dobré večírky.
V Kremlu nám celkem vyhládlo, tak jsme se vydaly do mnou dlouho očekávaného Českého domu, že si tam dáme ňáké dobré české jídlo, leč pivnice, kam jsme chtěly jít, byla otevřená jen mezi 12 a 14 a pak až po 18 (to abyste věděli, kdybyste tam mířili. Ale o patro výš je otevřené furt a Libor H. říkal, že ceny tam jsou stejné, ač to vypadá luxusněji), takže jsme se musely spokojit jen s kartoškou kroškou alias opečeným zemákem, který se rozřízne a do toho si něco dáte. Pak jsme chtěly navštívit Museum Majakovského, ale to se otevíralo až v 19 na Musejní noc. Tož plány toho dne nám tak úplně nevyšly, tož jsme to zabalily a vydali se směrem k "Liberci", kde jsme nocovaly.
Další den jsme měly v plánu dům Tolstého, který byl pro změnu zavřen (kvůli musejní noci). Naštěstí další z plánovaných památek - Novoděvičij monastyr, nebyl zas tak daleko, tak jsme šly tam. Je tam totiž pohřbeno pár významných Rusů, mezi nimi spisovatelé Čechov, Gogol a Bulgakov. Našim dalším plánem bylo pak museum dalšího spisovatele, tentokrát Lermontova na Arbatu (který jsme si též prošly, jak starý, tak nový), které jsme ovšem nenašly, zato jsme potkaly museum Gogola, tak jsme šly tam (když teda studujem tu ruskou filologii), tož dobré a hlavně jsme pak Gogola potkaly v metru (stejně jako Tolstého další den na ulici) ;)
Též jsme byly ještě v Chrámu Krista Spasitele, což je chrám se zajímavým osudem - byl postavený na památku vlastenecké války 1812, vysvěcen 1883. Ovšem ňák se nezalíbil Stalinovi, který ho nechal v roce 1931 vyhodit do povětří. Chruščov pak na jeho místě postavil bazén. Po skončení sovětské epochy se moskevští podnikatelé složili a chrám byl roku 1997 postaven znovu.
Jinak, dalo by se říct, že o víkendu je na ulicích Moskvy i v metru mnohem míň lidí než v Pitěru, což bylo příjemné. Ovšem pondělní ranní jízda metrem stála za to. Jinak jsou v moskevském metru kratší eskalátory než v pitěrském a jezdijou tam, až na výjimky, starší vagony než v Pitěru.
Poslední den jsme zahájily domem Tolstého, který na rozdíl od včerejška byl otevřen a navíc zadáča (kvůli musejnímu dnu). Tož dobré, si vůbec nežil špatně a být třeba guvernantkou v tom jejich domě byla též celkem výhra. Před návštěvou dalšího spisovatelského musea (Majakovského) jsme ještě omrkly Izmajlovskij rynok se suvenýry (něco bylo levnější než v Pitěru, ceny druhého naopak šíleně přemrštěné a prodavači na nás od začátku spustili anglicky, ač jsme s nimi razgavarivaly pa-ruski). A pak hurá do Majakovského musea. Tož to bylo dobré, expozice byla fakt zajímavě udělaná, ale to se podivte sami: http://hani4.rajce.idnes.cz/moskva/ Museum je pro studenty ruských škol zadarmo prý furt, zato jsme při příležitosti musejního dne řekly (jako správní Češi) o podarok, takže jestli jste někdo Majakovského fanoušek, klidně vám něco věnuju ;) A museum mělo ještě jednu výhodu - nebylo příliš daleko (v Pitěru se dá spousta památek obejít pěšky, ne tak v Moskvě, tam je všechno dost daleko od sebe) od Českého domu. Ano, závěrem výletu byla dlouho očekávaná chvíle - plzeň a svíčková. A pak ještě plzeň a utopenec. :) Mňam.