Tady už je sobota 20. června. Dneska jedu domů. Moje petrohradská anabáze končí. Ale těšte se ještě na epilog, chci zhodnotit ještě i ňák s odstupem (bezprostřední dojmy mnohým z vás povím osobně)...
tak se zatím můžete podívat na výsledek mého 5měsíčního pobytu zde (žádná diplomka :-D): http://hani4.rajce.net/streetart
pátek 19. června 2009
neděle 14. června 2009
Poslední víkend
Už se mi to krátí. Možná i proto už jsem překonala svou krizi, kdy mě tu všecko dost štvalo, a už si to tu jen užívám. Taky bývá hezky, mnohdy dokonce vedro (podivné je, že vedro bývá spíš k večeru, zatímco ve dne je normálně, až chladno). Snažím se dohnat to, co jsem za celých 5 měsíců nestihla, takže poslední prodloužený (v pátek byl státní svátek - Den Ruska /na počest odtržení Ruska od CCCP/ /ale musea byla otevřená/) byl celkem nabitý.
V pátek jsem se rozloučila s Katarinou, která odjela do Berlína a vrátí se až po mém odletu. Ale snad se potkáme pak v létě v Praze. Nebo pak někdy jindy někde v Evropě.
A pak jsem vyrazila do Kunstkamery, kterou jsem doposud nenavštívila. Tentokrát jsem tu hodinovou frontu (návštěvnost je veliká, kasa jen jedna a navíc jsem se trefila do obědové pausy) vystála a stálo to za to! Kunstkamera je totiž etnografické a antropologické museum a jsou tam parádní exposice o různých kmenech a národech (exposici nejrůznějších "lidských stvůr" jsem si moc neprohlížela, bo mě to neláká) a je to moc hezky udělané. Akorát jsem si plně uvědomila, jak moc bych chtěla cestovat, ale není moc s kým (tím chci dát najevo, že přijímám nejrůznější cestovatelské nabídky a mrzí mě, že Baltoro trek jsem musela odmítnout). Bohužel jsem s sebou neměla foťák, takže si tam musíte zajít sami, abyste se o tom přesvědčili ;)
Večer jsem šla na koncert Zappa plays Zappa alias mladej hraje tatu a bylo to úplně supr a aj se Barbie podařilo sehnat dárek, kterým by udělala radost jedné ze svých kamarádek :)))
A pak jsem měla sraz s Dimou, od kterého jsem si stáhla ňákou ruskou hudbu a filmy (bojový úkol od Míši), takže koho to zajímá, může si pak dát sraz se mnou ;) (Rusové to s autorskými právy vůbec nehrotí)
V sobotu jsem se vydala na další musejní trip, který byl ovšem úspěšný jen ze své třetiny, bo Freudovo museum snů je otevřené jen v nedělu a úterý a Museum Achmatové a stříbrného věku od začátku června přešlo na letní režim a o víkendu je zavřené. Ovšem i ta třetina stála za to, bo se mi konečně na potřetí (poprvé jsem přišla brzo, podruhé pozdě, návštěvu klubu Fish Fabrique nepočítám) podařilo dostat do Puškinské 10, což je slavná umělecká umělecká kolonie, jsou tam galerie a musea (např. Museum Nové akademie krásného umění či Museum nonkonformního umění) a moc se mi tam líbilo :) A tentokrát jsem s sebou foťák měla, tak se můžete pro představu mrknout ;)
V nedělu jsem si chtěla vynahradit sobotní neúspěšné pokusy, a tak jsem navštívila Freudovo museum snů, které bylo sice malé, ale rozhodně zajímavé. Na rozdíl od jiných Freudových museí (Vídeň, Londýn) tam nejsou vystaveny různé Freudovy věci, ale je koncipováno trochu jinak. V první místnosti je představen Zikmund pomocí fotografií, doplněných jeho citáty, které se vztahují např. k jeho matce, otci, psychoanalýze a tak. Taky tam jsou obrazy nějakého malíře, jehož jméno už jsem zapomněla, který se snažil nakreslit některé z Freudových zaznamenaných snů.
Exposice ve druhé místosti má být jakousi výpravou do Freudovy duše, má představovat 10 jeho snů, což je uděláno pomocí spektrálně osvětlených obrazů a předmětů.
Pak jsem si dala opětovný neúspěšný pokus o Museum Achmatové a stříbrného věku, bo jsem ňák zapomněla, že je tam zavřené aj v nedělu :-D
V nedělu jsem se rozloučila se Sašou, která jede na 14 dní k babičce do Jaroslavi.
A večer jsem se šla podívat do Centra současného umění (tam, kde probíhá SKIF) na promítání filmů z madridského festivalu experimentálního filmu a videa Vallecas Puerta Del Cine. Promítali se nejrůznější krátkometrážní filmy, které byly vesměs hodně experimentální a občas těžko pochopitelné, ale mně se líbily :) Akorát do toho neustále mlely ňáké borky, co seděly o pár sedadel dál, jenomže jsem nevěděla, jak jim říct, ať jsou zticha, tak jsem se holt akorát snažila to ňák moc nevnímat a soustředit se na filmy ;)
Jo, a taky jsem některý z těch dnů byla ve venkovním Museu železnice, bo mám vlaky ráda.
Tož jako poslední víkend v Pitěru dobrý a doufám, že i poslední pracovní dny zde na tom budou stejně ;)
A na fotky se můžete mrknout zde: http://hani4.rajce.net/posledni_vikend (akorát ta ponorka je ještě ze čtvrtka ;)
V pátek jsem se rozloučila s Katarinou, která odjela do Berlína a vrátí se až po mém odletu. Ale snad se potkáme pak v létě v Praze. Nebo pak někdy jindy někde v Evropě.
A pak jsem vyrazila do Kunstkamery, kterou jsem doposud nenavštívila. Tentokrát jsem tu hodinovou frontu (návštěvnost je veliká, kasa jen jedna a navíc jsem se trefila do obědové pausy) vystála a stálo to za to! Kunstkamera je totiž etnografické a antropologické museum a jsou tam parádní exposice o různých kmenech a národech (exposici nejrůznějších "lidských stvůr" jsem si moc neprohlížela, bo mě to neláká) a je to moc hezky udělané. Akorát jsem si plně uvědomila, jak moc bych chtěla cestovat, ale není moc s kým (tím chci dát najevo, že přijímám nejrůznější cestovatelské nabídky a mrzí mě, že Baltoro trek jsem musela odmítnout). Bohužel jsem s sebou neměla foťák, takže si tam musíte zajít sami, abyste se o tom přesvědčili ;)
Večer jsem šla na koncert Zappa plays Zappa alias mladej hraje tatu a bylo to úplně supr a aj se Barbie podařilo sehnat dárek, kterým by udělala radost jedné ze svých kamarádek :)))
A pak jsem měla sraz s Dimou, od kterého jsem si stáhla ňákou ruskou hudbu a filmy (bojový úkol od Míši), takže koho to zajímá, může si pak dát sraz se mnou ;) (Rusové to s autorskými právy vůbec nehrotí)
V sobotu jsem se vydala na další musejní trip, který byl ovšem úspěšný jen ze své třetiny, bo Freudovo museum snů je otevřené jen v nedělu a úterý a Museum Achmatové a stříbrného věku od začátku června přešlo na letní režim a o víkendu je zavřené. Ovšem i ta třetina stála za to, bo se mi konečně na potřetí (poprvé jsem přišla brzo, podruhé pozdě, návštěvu klubu Fish Fabrique nepočítám) podařilo dostat do Puškinské 10, což je slavná umělecká umělecká kolonie, jsou tam galerie a musea (např. Museum Nové akademie krásného umění či Museum nonkonformního umění) a moc se mi tam líbilo :) A tentokrát jsem s sebou foťák měla, tak se můžete pro představu mrknout ;)
V nedělu jsem si chtěla vynahradit sobotní neúspěšné pokusy, a tak jsem navštívila Freudovo museum snů, které bylo sice malé, ale rozhodně zajímavé. Na rozdíl od jiných Freudových museí (Vídeň, Londýn) tam nejsou vystaveny různé Freudovy věci, ale je koncipováno trochu jinak. V první místnosti je představen Zikmund pomocí fotografií, doplněných jeho citáty, které se vztahují např. k jeho matce, otci, psychoanalýze a tak. Taky tam jsou obrazy nějakého malíře, jehož jméno už jsem zapomněla, který se snažil nakreslit některé z Freudových zaznamenaných snů.
Exposice ve druhé místosti má být jakousi výpravou do Freudovy duše, má představovat 10 jeho snů, což je uděláno pomocí spektrálně osvětlených obrazů a předmětů.
Pak jsem si dala opětovný neúspěšný pokus o Museum Achmatové a stříbrného věku, bo jsem ňák zapomněla, že je tam zavřené aj v nedělu :-D
V nedělu jsem se rozloučila se Sašou, která jede na 14 dní k babičce do Jaroslavi.
A večer jsem se šla podívat do Centra současného umění (tam, kde probíhá SKIF) na promítání filmů z madridského festivalu experimentálního filmu a videa Vallecas Puerta Del Cine. Promítali se nejrůznější krátkometrážní filmy, které byly vesměs hodně experimentální a občas těžko pochopitelné, ale mně se líbily :) Akorát do toho neustále mlely ňáké borky, co seděly o pár sedadel dál, jenomže jsem nevěděla, jak jim říct, ať jsou zticha, tak jsem se holt akorát snažila to ňák moc nevnímat a soustředit se na filmy ;)
Jo, a taky jsem některý z těch dnů byla ve venkovním Museu železnice, bo mám vlaky ráda.
Tož jako poslední víkend v Pitěru dobrý a doufám, že i poslední pracovní dny zde na tom budou stejně ;)
A na fotky se můžete mrknout zde: http://hani4.rajce.net/posledni_vikend (akorát ta ponorka je ještě ze čtvrtka ;)
úterý 9. června 2009
neděle 7. června 2009
Petropavlovská pevnost
Onehdá jsem slibovala zápis o Petropavlovské pevnosti, tak tu ho máte. Též jsem kdysi slibovala zápis o pravoslavné bohoslužbě, dneska jsem na ní byla, ale abych se přiznala, nevydržela jsem tam celou dobu (bo se celou dobu stojí a mám problém s ramenem a fakt mě po té hodině stání dost bolelo, tak jsem si řekla, že to nebudu hrotit a šla jsem rači na "literární" výlet /ale tím vás unavovat nebudu, nevím kolik z vás je fanoušky ruské literatury/), takže bych ji nemohla popsat celou. Ale v Brně je pravoslavný kostel, tak si tam zanděte a uvidíte sami ;) Zato do Petropavlovské pevnosti se nejspíš mnozí z vás nepodívají, tak se můžete aspoň mrknou na moje fotky: http://hani4.rajce.idnes.cz/PPP/
Petropavloská pevnost (dále PPP) na Zaječím ostrově je historickým jádrem Pitěru. Byla postavena v roce 1703 (o rok dřív jak se začlo stavět město) na obranu ruských zájmů při deltě Něvy. Od roku 1718 pevnost sloužila i jako vězení (byl tu umučen, mimo jiných, i syn Petra Velikého Alexej). K tomuto účelu složila bašta Trubeckého a prošlo jí několik generací revolucionářů (Zemlja i Volja, Narodnaja volja, Alexandr Uljanov, socialisté, Gorkij, Trockij). Pak tu naopak byli věznění ti, co se revolucionářům nelíbili (tzn. carští ministři, členové Pozatímní vlády, námořníci z Kronštadtu). Podmínky ve vězení nebyly moc příznivé - v strohých a pochmurných celách bylo furt vlhko a zima, byly zakázány jakékoli návštěvy a čtení až na několik desítek let. Chodby byly pokryty koberci, aby se "zvláštní" mohli k celám neslyšně přiblížit a špehovat škvírami ve dveřích. Okna do chodby byla zamalovaná, takže nikdo nemoh vědět, kdo je uvnitř cely, aby se zprávy o uvěznění nedostaly ven.
"Prominentní vězni", mezi nimi několik spisovatelů (Radiščev, Posoškov, Dostojevskij, Bakunin, Černyševskij) byli vězněni v Aleksejevském ravelinu.
Vězení není naštěstí to jediné, co můžete v PPP vidět. Je tu taky katedrála sv. Petra a Pavla, kde jsou pohřbeni Romanovci. Taky tam můžete navštívit museum astronautiky, museum tiskařského umění, museum PPP, museum Pitěru (to se mi líbilo, bo velká část exposice byla z 19./20. stol, staré plakáty, reklamy a tak, to mám ráda), dále je na území PPP kromě Trubeckého i několik dalších bašt, mincovna, loděnice a dvě houfnice, co v poledne vystřelí ránu a 27. 1. vystřelí ve 20 hodin 24 ran jako připomínku prolomení blokády.
Na PPP je dobré to, že když jste student ruské university, tak máte vstup do všech museí zadáča. Ač spadám do této kategorie, můj postoj k systému dvojích cen se tím nemění (proto jsem teď např. nešla do musea hraček. Těch 20 rublů rozdíl by mě sice nezruinoval /obyčejně ten rozdíl bývá ne 20 rublů, ale cena pro cizí studenty je 3x vyšší jak pro ruské/, ale princip je princip. Jestli se ještě někdy potkám s tím borcem, co mě učil ruskij mat, tak se ho musím zeptat na nějakou větu, která by se dala v těchto situacích použít /něco jako "Svých 90 rublů si strčte do pr....!"/)
Petropavloská pevnost (dále PPP) na Zaječím ostrově je historickým jádrem Pitěru. Byla postavena v roce 1703 (o rok dřív jak se začlo stavět město) na obranu ruských zájmů při deltě Něvy. Od roku 1718 pevnost sloužila i jako vězení (byl tu umučen, mimo jiných, i syn Petra Velikého Alexej). K tomuto účelu složila bašta Trubeckého a prošlo jí několik generací revolucionářů (Zemlja i Volja, Narodnaja volja, Alexandr Uljanov, socialisté, Gorkij, Trockij). Pak tu naopak byli věznění ti, co se revolucionářům nelíbili (tzn. carští ministři, členové Pozatímní vlády, námořníci z Kronštadtu). Podmínky ve vězení nebyly moc příznivé - v strohých a pochmurných celách bylo furt vlhko a zima, byly zakázány jakékoli návštěvy a čtení až na několik desítek let. Chodby byly pokryty koberci, aby se "zvláštní" mohli k celám neslyšně přiblížit a špehovat škvírami ve dveřích. Okna do chodby byla zamalovaná, takže nikdo nemoh vědět, kdo je uvnitř cely, aby se zprávy o uvěznění nedostaly ven.
"Prominentní vězni", mezi nimi několik spisovatelů (Radiščev, Posoškov, Dostojevskij, Bakunin, Černyševskij) byli vězněni v Aleksejevském ravelinu.
Vězení není naštěstí to jediné, co můžete v PPP vidět. Je tu taky katedrála sv. Petra a Pavla, kde jsou pohřbeni Romanovci. Taky tam můžete navštívit museum astronautiky, museum tiskařského umění, museum PPP, museum Pitěru (to se mi líbilo, bo velká část exposice byla z 19./20. stol, staré plakáty, reklamy a tak, to mám ráda), dále je na území PPP kromě Trubeckého i několik dalších bašt, mincovna, loděnice a dvě houfnice, co v poledne vystřelí ránu a 27. 1. vystřelí ve 20 hodin 24 ran jako připomínku prolomení blokády.
Na PPP je dobré to, že když jste student ruské university, tak máte vstup do všech museí zadáča. Ač spadám do této kategorie, můj postoj k systému dvojích cen se tím nemění (proto jsem teď např. nešla do musea hraček. Těch 20 rublů rozdíl by mě sice nezruinoval /obyčejně ten rozdíl bývá ne 20 rublů, ale cena pro cizí studenty je 3x vyšší jak pro ruské/, ale princip je princip. Jestli se ještě někdy potkám s tím borcem, co mě učil ruskij mat, tak se ho musím zeptat na nějakou větu, která by se dala v těchto situacích použít /něco jako "Svých 90 rublů si strčte do pr....!"/)
úterý 2. června 2009
Sablino
Po několika neúspěšných pokusech se mi konečně podařilo se domluvit se Stasem a vyrazili jsme do dědiny, která se jmenuje Sablino. Předpokládám, že vám to nic neřekne, tak vám vysvětlím, proč zrovna tam. Jsou tam totiž jeskyně!!! Teda oni to nejsou jeskyně jako takové, ale umělé štoly, v Sablinu se totiž kutal sklářský písek (takový načervenalý, jak jsme měli možnost na vlastní kůži poznat). Ale jak to je s tím ruským nazýváním přírodních památek jsem se pak přesvědčila ještě jednou :-D
Do Sablina je to električkou z moskevského nádraží (kde jsme si nestihli koupit lístek, ale ty jejich turnikety na nástupiště se dají obejít /ale to jejich nádraží je setsakramentsky dlouhé, tak jsme to málem nestihli/ a ve vlaku jsme si koupili lístek až z další stanice, bo jinak by na to přišli, a paní nám ani nedala pokutu za bezplatnyj proezd, kterou vyhrožovala, takže pohodinda) asi 30 minut. Tož dojeli jsme tam a teď kam jít. Tož jsem se obrátila na svého průvodce Stase, na kterého jsem plně spoléhala, že se vyzná, takže jsem s sebou ani nevzala busolu, co mi onehdá dal bacil, načež ze Stase vylezlo, že tu byl před 15 lety (to mu bylo 10), takže už moc neví. Tož jsem si vzpomněla na bacilovy obavy, že se tam ztratím, ale pak jsem si řekla, že přece jen když dělá Stas průvodce po horách, tak se nemusím bát (pravda, když jsem se podívala na jeho "trekingové" kecky, říkala jsem si, že s ním bych do hor asi nešla :-D). Tož jsme se doptali a za chvílu nás maršrutka vyhodila u cedule, která oznamovala, že se tam nachází přírodní památka Sablinské jeskyně.
Za cedulou byla ňáká budka, která ovšem byla až za plotem, kde visela zas jiná cedula, že teda do jeskyň po domluvě skupiny nejméně 10 lidí. Tož nám nezbylo než jít na vlastní pěst. Tipli jsme nějaký směr a prodírali se houštinami až k řece, na jejímž druhém břehu jsme viděli jakési ďůry. Tož jsme se vyzuli, vyhrnuli gatě a přebrodili na druhou stranu a omrkli ty vlezy. Ze začátku se dalo lézt normálně, ale pak chodby získávaly plazivkoidní rozměr. Tož co teď? Měli jsme s sebou jen jedno oblečení a ještě bylo třeba dojet električkou zas zpátky, tož jsme se rozhodli, že oblečení ušetříme a zaprasíme si rači přímo tělo, které pak v řece umyjem. Tož jsme šli jen do trička a do spoďárů (holt, overal nemám a aj kdybych měla, tak bych ho s sebou na semestr v Pitěru asi netahala :-D) a proplazili si ty chodby, které byly celkem spletité, takže jsme si pak rači stavěli z písku šipky, takže bacil měl marné obavy ;) Též to, co jsme potkali, byly jen také celkem blboďůry, takže jsme za chvílu zas vylezli na denní světlo. Tam jsme zjistili, že jsme v jeskyních chytli celkem hezký bronz aneb jak ušetřit za solárko ;)
Před vchodem do jeskyně bylo udělané ohniště a někdo tam nechal aj pytel zemáků, tak jsme neváhali a upekli si je v popelu, mňam.
Obědem jsme zas nabrali sil k dalšímu průzkumu, takže jsme opět přebrodili řeku (po několika locích slivovice za každou z navštívených jeskyň náš brodivý krok už zdaleka nebyl tak jistý jako předtím... :-D) a šli omrknou místo, kde se nám zdálo, že by tam mohla být též ňáká ďůra. A ono nic. Ale Stas měl ještě v paměti, že tam někde je i vodopád, tož jsme se vydali podél řeky k němu. A za chvílu jsme opravdu na jeden narazili. Ten vypadal fakt hezky, byl v takém kruhovém výklenku, moc se mi líbil. Ovšem Stas řekl, že to není ten, co měl na mysli, že je tam ještě jeden větší. Tož jsme se vydali na pouť za tím vodopádem, která byla delší než jsme čekali, ale tak byla jsem natěšená na velký krásný vodopád, tak jsem nijak neskuhrala. Ale klidně jsem mohla, bo to, co je jako vodopád zmiňované aj na wikipedii, byl jen jakýsi splav, menší než ten na Ohradě! Tož trošku zklamaná jsem k němu sedla a pozorovali jsme rybáře.
Ale odmyslím-li si zklamání z vodopádu, byl výlet naprosto parádní, bo jsem konečně vypadla do opravdové, místy dokonce divoké přírody, skoro bych tam aj zapomněla, že jsu kdesi v Rusku a je to jen chvilkové vypadnutí z obrovského města. A mám na kontě ruské jeskyně, tož doufám, že mě Jožka (to je vsetínský jeskyňář, se kterým jsem lezla do jeskyň v Rumunsku, Rakousku a na Kubě) pochválí ;)
a fotky z výletu zde: http://hani4.rajce.idnes.cz/sablino/
Do Sablina je to električkou z moskevského nádraží (kde jsme si nestihli koupit lístek, ale ty jejich turnikety na nástupiště se dají obejít /ale to jejich nádraží je setsakramentsky dlouhé, tak jsme to málem nestihli/ a ve vlaku jsme si koupili lístek až z další stanice, bo jinak by na to přišli, a paní nám ani nedala pokutu za bezplatnyj proezd, kterou vyhrožovala, takže pohodinda) asi 30 minut. Tož dojeli jsme tam a teď kam jít. Tož jsem se obrátila na svého průvodce Stase, na kterého jsem plně spoléhala, že se vyzná, takže jsem s sebou ani nevzala busolu, co mi onehdá dal bacil, načež ze Stase vylezlo, že tu byl před 15 lety (to mu bylo 10), takže už moc neví. Tož jsem si vzpomněla na bacilovy obavy, že se tam ztratím, ale pak jsem si řekla, že přece jen když dělá Stas průvodce po horách, tak se nemusím bát (pravda, když jsem se podívala na jeho "trekingové" kecky, říkala jsem si, že s ním bych do hor asi nešla :-D). Tož jsme se doptali a za chvílu nás maršrutka vyhodila u cedule, která oznamovala, že se tam nachází přírodní památka Sablinské jeskyně.
Za cedulou byla ňáká budka, která ovšem byla až za plotem, kde visela zas jiná cedula, že teda do jeskyň po domluvě skupiny nejméně 10 lidí. Tož nám nezbylo než jít na vlastní pěst. Tipli jsme nějaký směr a prodírali se houštinami až k řece, na jejímž druhém břehu jsme viděli jakési ďůry. Tož jsme se vyzuli, vyhrnuli gatě a přebrodili na druhou stranu a omrkli ty vlezy. Ze začátku se dalo lézt normálně, ale pak chodby získávaly plazivkoidní rozměr. Tož co teď? Měli jsme s sebou jen jedno oblečení a ještě bylo třeba dojet električkou zas zpátky, tož jsme se rozhodli, že oblečení ušetříme a zaprasíme si rači přímo tělo, které pak v řece umyjem. Tož jsme šli jen do trička a do spoďárů (holt, overal nemám a aj kdybych měla, tak bych ho s sebou na semestr v Pitěru asi netahala :-D) a proplazili si ty chodby, které byly celkem spletité, takže jsme si pak rači stavěli z písku šipky, takže bacil měl marné obavy ;) Též to, co jsme potkali, byly jen také celkem blboďůry, takže jsme za chvílu zas vylezli na denní světlo. Tam jsme zjistili, že jsme v jeskyních chytli celkem hezký bronz aneb jak ušetřit za solárko ;)Před vchodem do jeskyně bylo udělané ohniště a někdo tam nechal aj pytel zemáků, tak jsme neváhali a upekli si je v popelu, mňam.
Obědem jsme zas nabrali sil k dalšímu průzkumu, takže jsme opět přebrodili řeku (po několika locích slivovice za každou z navštívených jeskyň náš brodivý krok už zdaleka nebyl tak jistý jako předtím... :-D) a šli omrknou místo, kde se nám zdálo, že by tam mohla být též ňáká ďůra. A ono nic. Ale Stas měl ještě v paměti, že tam někde je i vodopád, tož jsme se vydali podél řeky k němu. A za chvílu jsme opravdu na jeden narazili. Ten vypadal fakt hezky, byl v takém kruhovém výklenku, moc se mi líbil. Ovšem Stas řekl, že to není ten, co měl na mysli, že je tam ještě jeden větší. Tož jsme se vydali na pouť za tím vodopádem, která byla delší než jsme čekali, ale tak byla jsem natěšená na velký krásný vodopád, tak jsem nijak neskuhrala. Ale klidně jsem mohla, bo to, co je jako vodopád zmiňované aj na wikipedii, byl jen jakýsi splav, menší než ten na Ohradě! Tož trošku zklamaná jsem k němu sedla a pozorovali jsme rybáře.
Ale odmyslím-li si zklamání z vodopádu, byl výlet naprosto parádní, bo jsem konečně vypadla do opravdové, místy dokonce divoké přírody, skoro bych tam aj zapomněla, že jsu kdesi v Rusku a je to jen chvilkové vypadnutí z obrovského města. A mám na kontě ruské jeskyně, tož doufám, že mě Jožka (to je vsetínský jeskyňář, se kterým jsem lezla do jeskyň v Rumunsku, Rakousku a na Kubě) pochválí ;)
a fotky z výletu zde: http://hani4.rajce.idnes.cz/sablino/
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
.gif)
