Šťastný den

Dneska se na mě kromě slunka a zlatých zubů konduktorky několikrát usmálo i štěstí, tak se o tom chci s vámi podělit, protože vy mi to určitě přejete ;)
Začalo to tím, že mi před školou nějaké reklamní borky strčily do ruk tři reklamní vzorky šampónu, tož to se hodí (no, vlastně při zpětném hodnocení to začlo šťastným rozhodnutím přibalit si do sumočky 1000 rublů). Pak jsem šla na děkanát, přičemž při čekání před kanclem Larisy Petrovny (to je děkan pro práci s cizími studenty) jen slyšela, jak tam seřvává studenta kdoví zkama, tož jsem tam nešla moc plná optimismu. No, ale v mém případě to bylo trošku jiné. Děkanka nejen, že v klidu přijala můj studijní plán, ale navíc, když jsem se ji zeptala, kde se můžu dozvědět o nějakých knihovnických konferencích (že bych si splnila Účast na konferencích tu), tak mi sice řekla, že jsem akorát jednu prošvihla (jo, to už jsem věděla i od A.V., též mi mohl říct, když tam přednášel), ale aby mi to nebylo líto, tak mi věnovala sborník z té konference! Tož to se hodí. Z děkanátu jsem si to namířila do Národní knihovny, že si odbydu práci na bakalářce. Cestou jsem minula nějaké borky, co se mezi sebou bavily česky! Tož jsem neváhala a seznámila se s nima. Jsou někde od Opavy a studujou v Olomouci a tu bydlí jen o zastávku dál jak já, tož dobré. A ta jedna umí čínsky, tož se někdy staví na návštěvu (na patře, kde bydlím, jsou dalšími cizinci jen Číňani). Tož dobré. No, ale jak je zvykem, to nejlepší na konec. V Národní knihovně jsem totiž měla úplně největší haluz. Napsala jsem si tu žádanku na noviny a na druhý pokus (tož též to musí vycházet ve 3 různých vydáních s různýma šiframa!) jsem dostala ty, co jsem potřebovala. Akorát knihovníci zhodnotili, že jsou v dost špatném stavu, takže jsem se stala posledním čtenářem, kdo je držel v ruce! Tož ještě, že mě nikdo nepředběh. Aj jsem našla ty články, co jsem potřebovala, akorát jsem je potřebovala i naskenovat, což vzhledem ke stavu novin nebylo možné. Tož co teď? Sice dr. Dohnal (to je můj vedoucí bakalářky) psal, že přepisování je poslední možnost, ale tak co mi zbývalo jiného? Nicméně tato varianta se mi zdála též nejhorší, vzhledem k pokročilému času a pro jistotu mi i dopsala propiska. Tak jsem neváhala a udělala ještě jeden pokus zažádat o skenování. A štěstěna se i tentokrát zazubila. Ženská vypočítavost mě nasměrovala ke knihovníkovi mužského pohlaví a ten mému žalostnému pohledu neodolal a řekl, že to s tím skenem teda zkusí!!! Tož jsem si pučila od pána, co studoval vedle, propisku a vypsala si záložky a vložila je do novin. Knihovník je pak zas vytáhl a poslal mě do 3. patra zaplatit to skenování, aby mě za chvíli následoval a ještě to tam domluvil, že teda jako naposled se to ještě povolí. Tož jsem úplně šťastná vyplázla 845 rublů za sken 8 stran novin a CD a s úsměvem se rozhloučila se všema těma hodnýma pánama, co mi to teda povolili :) Na oslavu svých dnešních úspěchů jsem si pak na ulici koupila sladký kornout, tož se uvidí, jestli tím mé štěstí neskončilo :-D