První jarní víkend

sice v Rusku byl už před 3 týdnama (tu totiž jaro podle kalendáře začíná už 1. března. Podle mě by to mělo být naopak a místo toho, aby tu oficiálně začínalo dřív, by mělo začínat pozdějc, asi tak někdy v červnu :-D), ale já též nejsu žádné Rusák a tak se držím našeho určení ;) Víkend se naprosto povedl, svítilo slunko, takže Gana maladěc neseděla na žópě a šla poznávat nová místa. V sobotu jsem se vypravila k Finskému zálivu, tož jsem objevila zas další místo, které mě naprosto uchvátilo (ale to vám, stejně jako to první, ukážu jen naživo ;))
A dneska jsem se dozvěděla, že je zadáča vstup do Musea vody, tož jsem se toho rozhodla využít. Ne, že by mě lákaly ty davy lidí, ale je tam exkurze „Podzemní svět Petěrburgu“, tož jsem si říkala, že možnosti podívat se do podzemí musím využít a taky mě to aspoň zavede do míst, kam bych se jinak nevypravila. Tož došla jsem tam a nejdřív, že teda obhlédnu vodárenskou věž. Vystoupila jsem až do 10. patra, abych zjistila, že tam jsou tak akorát zavřené dveře. Takže na té fotce jsem rudá jak námahou, tak vzteky :-D No, tak jsem zas sestupovala a cestou vždycky zabočila k expozicím, které se věnovaly historii těžby vody, vodárenství a tak, též tu byla vystavena sanitární technika různých typů a období, tož jsem si vzpomněla na Luboše Z., který svého času odebíral katalogy koupelen a záchodů a menší katalog jsem mu též nafotila ;) Na ten a další fotky z musea se můžete podívat tu: http://hani4.rajce.idnes.cz/museum_vody/ Když jsem byla asi v 5. patře, tak rozhlas ohlásil, že za chvilu začíná exkurze „Podzemní svět“ a sraz u kasy. Tož jsem se tam vypravila. No, a to byl chaos nad chaos. Furt se hlásilo něco jiného, že tehdy a tehdy taková exkurze zadax, tehdy a tehdy taková exkurze za peníze a nikdo nevěděl, kerá páčka. No, tak jsem počkala na jednu z těch exkurzí a přidala se k ní a těšila se do podzemí. Nejdřív jsme vešli do místnosti, ze které pak vedlo potrubí do toho podzemí a kde byl model centrální části Pitěru a paní, že nám nejdřív promítne film o čištění vody a té čištičce (jo, zapomněla jsem napsat, že to museum je v čističce vody). Tož moc jsem se toho nedozvěděla, bo film byl v hrozné zvukové kvalitě a akorát jsem podle obrazu pochopila, že petrohradská čistička dostala několik ocenění, včetně mezinárodních (ta byla v expozicích též vystavena), a získala dojem, že i když se jinde (např. u nás?) ke kontrole čistoty vody používá nejmodernější technika, tak v Pitěru nedají dopustit na staré dobré raky a zaměstnávají jich několik na plný úvazek. No, a pak exkurze pokračovala, ovšem ne do tunelu, jak jsem doufala, ale směrem nahoru k jednotlivým expozicím. Tož chvílu jsem poslouchala nějaký výklad k exponátům, ale pak jsem si řekla, že dvakrát to vidět nemusím a šla jsem ven, protože když bylo venku tak hezky, tak jsem chtěla být hlavně venku a ne v nějakém blbém muzeu, kde mě ani do toho podzemí nevzali! Nasměrovala jsem si to k věžičkám kostela, které se tyčili zpoza baráků a to bylo dobré rozhodnutí, protože jsem došla ke klášteru Smolnyj! (ostatně tímhle stylem jsem se už dostala i k Alexandro-něvské lavre). To je prostě další z památek Petrohradu, kterou najdete na každém druhém pohledu a v každém průvodci, prostě krásná modrobílá budova (na další fotky se můžete mrknout zde: http://hani4.rajce.idnes.cz/smolny/). Své jméno dostala po „smolírně“ (místo, kde se připravovala smůla k impregnaci lodí), která zde sídlila za Petra Velikého. Každopádně v zahradě kláštera byl úplně krásný klid (větší jak na hřbitově, kolem kterého vede několik čtyřproudových silnic), tož pohodinda. Když už jsem tu byla, tož jsem si řekla, že se mrknu i dovnitř (s ruskou studentskou průkazkou to peněženku zas tak nebolí). Dalo se jít na zvonici a do sálu, tak jsem si samozřejmě koupila lístek do sálu, protože jeden výstup za den mi přišel dostačující. Tož si to šinu do sálu, ale pak se paní u vchodu podívala pořádně na lístek, a že prý mám lístek do zvonice. Tož co už, když už. Tak jsem vystoupala i do 101.5 metrů vysoké zvonice, abych se podívala na město z ptačí perspektivy. Zase. Došla jsem k závěru, že teď už mně nikdo na žádnou věž nedostane. Třikrát a dost! Budu poznávat Pitěr radši z perspektivy svých 172 cm ;) No, ale tak aspoň se vyplnilo, jak se říká „to nejlepší nakonec“. Protože pak jsem šla do toho sálu a tam byla naprosto parádní výstava současného, duší petrohradského (narodil se v Minsku), malíře Dmitrije Kustanoviče (kdyžtak mrkněte na jeho stránky: www.dkust.com). Mně se ty obrazy moc líbily a považuju tu výstavu za vrchol víkendu, se kterým jsem spokojena :)
A pro ty, co to vydrželi číst až sem, malý hudební bonbónek, se kterým jsem se tenhle víkend seznámila ;) mrkněte na to: http://www.youtube.com/watch?v=OBYM-BY4J-g