Katedrála sv. Izáka a okolí

A. V. mi říkal, ať furt nesedím v knihovně a ať též guljám a poznávám město, tak jsem ho jakožto svého vedoucího poslechla a dneska jsem se vyprdla na knihovnu a šla teda poznávat. Furt jsem se rozhodovala mezi Kazaňskou katedrálou a katedrálou sv. Izáka, až jsem to vyřešila tím, že jsem byla v obou. Nejdřív jsem navštívila Kazaňskou, bo je hned naproti metru. Bylo chvíli před bohoslužbou a vládla tam silná duchovní atmosféra, tak jsem ji vstřebávala a prostě jsem nemohla přejít na ten turistický přístup, a tak jsem tam nefotila. Ale rozhodně doporučuju k navštívení. Jde o jeden z největších kostelů ve městě a je zasvěcen Panně Marii Kazaňské, před jejíž ikonou stojí fronta věřících, kteří se k ní chtějí pomodlit. A v průvodci jsem se teď dočetla, že při vstupu mi má padnout hned do oka hrobka maršála Kutuzova, no, tak snad příště.
No, a protože bylo ještě málo hodin, tak jsem si řekla, že se konečně podivu i do toho sv. Izáka, tož jsem se vydala tam. Katedrála je pro mě jedním z orientačních bodů (stejně jako byl pro jednotky Luftwaffe během 2. sv. války) na toulkách městem, protože její zlatá kopule jde vidět už zdálky (je to třetí největší kopule v Evropě). Na ozdobu jejího vnějšího pláště bylo spotřebováno asi 100 kg zlatých lístků a při jejím zlacení zemřelo na následky vdechnutí rtuťových výparů 60 mužů. Vůbec celá ta stavba vyšla celkem draho, 6x víc než Zimní palác. Interiér je vyzdoben 14 druhy mramoru a mnoha drahými kameny. No, ale podivte se sami: http://hani4.rajce.idnes.cz/Izak_a_okoli/


Rozhodla jsem se, že svoje guljání a poznávání Pitěru vemu systematicky a vybavena průvodcem jsem se rozhodla prozkoumat okolí katedrály. Takže jsem si všimla hotelu Astoria, kde přespalo, nebo se chystalo přespat pár slavných lidí. Hned vedle je hotel Angleterre, kde zemřel básník Jesenin (možná nešlo tak úplně o sebevraždu) a zanechal po sobě vlastní krví napsanou báseň. Na ulicích vedoucích od náměstí se najde též pár významnějších budov, např. Dům pikové dámy, kde žila nějaká kněžna, která nejspíš sloužila předlohou pro Puškinovu povídku. A Čajkovskij (rozpolcená duše, která svůj bol vkládala do svých hudebních děl, nebo prostě buzna píšící noty?/MP/), který o něco pozděj napsal stejnojmennou operu, žil a umřel (tu se prostě nedoporučuje pít nepřevařenou vodu) o kousek dál.