Pavlovsk a tak

Dneska jsem se přidala k borkám, co jsem se s nima seznámila na ulici, a vydaly jsme se do Pavlovska. Tam se nachází první nádraží celého Ruska, park a jeden z carských paláců.
Díky zdejšímu nádru vzniklo ruské označení „вокзал“ (vakzál), bo v místě plánovaného nádru se předtím nacházela stavba podobná londýnské Waux hall. A určitě pro nás může být zajímavé, že první železniční trať, na níž leží tento nádr, projektovali čeští stavitelé.
Do parku musíte zaplatit vstupné, tož pruda, ale jinak se k paláci nedostanete a aspoň si na chvílu užijete čerstvého vzduchu. No, ale v létě a na podzim to tu je určo lepší, bo to je park barevný, ne jak teď – bílá a hnědá.
Tož palác byl aspoň žlutý. A asi uhodnete, kterého cara byl. Ovšem ten ho dostal od mamky, Kateřiny Veliké, a zařizovala ho podle svého vkusu spíš jeho žena, Marie Fjodorovna.
Tož v palácu to bylo jak u nás v ňákém zámku, znáte to – nějaká ta ložnica, pracovna, obrazárna, budoár, těžké závěsy, nepravý mramor, jídelní servis, toaletní sada od Marie Antoinette a tak. Pravda, u nás nemáme egyptské a řecké místnosti, ale tak jinak mi to přišlo podobné, prostě v evropském stylu (i když, abych se přiznala, tak už jsem dlouho v žádném zámku nebyla, ale mám ten dojem). Mně už takové památky moc neberou, ale druhá Hanka z něho byla úplně nadšená. No, ale já jsem v zámkový ignorant, rači si udělejte obraz sami, až nebude rajče blbnout a podaří se mi na něj hodit fotky.


Mně asi nejvíc zaujalo, když jsem mohla srovnávat fotografie, na nichž byl zobrazen stav paláce po jeho poničení nacisty, se současným stavem. Tož restaurátoři odvedli pořádný kus práce.
A taky mě jakožto knihovníka zaujala knihovna cara a carevny. Tož carevnina větší. Pavel tam měl vesměs knížky, týkající se vojenství (ale průvodkyně říkala, že to byl strašně milý a mírumilovný car, že ho jen špatně chápou, tož kdoví, jak to s ním je), carevna se zas zajímala o botaniku.
No, a pak jsme se vydali dom. Ve vlaku bylo strašné dusno, bo jak tam byli všichni v mokrém oblečení (počasí nám opravdu přálo), tak jsme zůstali na chodbě. No, ale abychom si čerstvého vzduchu neužívali dlouho, tak na další zastávce přistoupily ňáké pipiny a zapálily si cigára (jako by nemohly těch 10 minut vydržet). Tož je Hanka upozornila na to, že se tam nesmí kouřit (bylo to tam aj napsané), tož to je vůbec nezajímalo. Po prvním cigáru si daly asi 2 minuty pauzu a zapálily si další (chápete, prostě drsné, zapálí si, kde se nesmí, jen pro ten pocit) a to už je začaly kárat i paní, co přistoupily, ale prostě borky jen odsekávaly a to cigáro si netíply. Prostě fracci, málo je řezali!
Tož ale konec dobrý - všechno dobré. Jsem pozvala holky ke mně na koleje, ať si užijou chvílu normální, čisté koleje a hlavně čistého záchodu (co říkaly, tak ta jejich kolej je dobrý mazec, no ale brzo se přesvědčím, bo mě pozvali na nějakou akci – ale teď nemyslím ňákou noční kalbu, tu jsou na kolejích návštěvy jen do 23, prostě taký sraz) a taky ať Hanku seznámím s Číňanem, se kterým se bavím, bo ona umí čínsky. No, pak ještě dorazil Tomáš, co studuje v Brnu (chápete, je třeba vytvořit moravskou grupu jako alternativu té české) a je to český Polák, se svým německým spolubydlícím, tož celkem mezinárodní vstreča. Ale vždycky jsme se nakonec všichni domluvili, tož pohodinda :)