Gala koncert

Paní Emma byla na dnešek domluvená s kamarádkami z výšky (přijde mi fajn, že se i po 40 letech schází, doufám, že s mnohými z vás tomu též tak bude ;)), že půjdou do Teatra muzykalnoj komedii na gala koncert. Ale jedna spolužačka nakonec nemohla, tak pozvala mně.
Teatr muzykalnoj komedii je prý stará budova a hrálo se v něm dokonce i za blokády Leningradu. Uvnitř to vypadá celkem hezky, akorát na balkón jdete po takovém opuštěném schodišti a sál vypadá divně – interiér je strohý, světle zelený (připadala jsem si tam jak na bazéně) a k tomu jsou přidané nějaké zlaté ozdoby a reliéfy a křišťálové lustry. No, prostě mi to tak úplně nesedělo k pořádnému divadlu, kterým se Teatr muzykalnoj komedii zdá být. Ale tak co. Koncert se mi líbil. Hrály se úryvky z oper a operet, např. od Lehára, Kálmána či Strausse, o nichž všichni víme, že si přivlastnili hudební dílo Járy da Cimrmana, a tak jsem tu zaslechla i melodie z Hospody na mýtince ;) Pěvecké výkony byly dobré, zpívali zde umělci z několika souborů a zemí, mezi nimi několik zasloužilých umělců Ruska. Ovšem největší úspěch měla operetní vystoupení s nápaditou choreografií (ovšem pěvecký výkon zde u některých pěvců mužského pohlaví trochu pokulhával, možná to bylo tím zítřejším MDŽ), z publika se dokonce ozývaly výkřiky „Bravo!“. Pěvkyně měly nádherné šaty, jen u některých modelů jsem se bála, aby z nich paním nevypadla prsa (zvláště jedna pěvkyně si na takové modely potrpěla).
Druhou půlku začal dirigent tím, že vyměnil taktovku za housle, tož též dobré. Ovšem tato půlka měla jinak jednu velkou chybu. Paní vedle mě se vyměnily a ta, co teď seděla vedle mě, byla nějaká nachlazená, měla ucpaný nos a dýchala tak, že jsem si nejdřív myslela, že vedle mě někdo usnul (což by byla ta lepší varianta, bo bych ho prostě probudila, a tím by to skončilo). Její dýchání styl lehké chrápání mě dost rušilo (znáte to, jak nějaký rušivý zvuk pořád odvrací vaši pozornost od toho, na co se chcete soustředit, ne?). Při „Vás ženy jsem líbal rád…“ jsem se rozhodla, že budu asertivní, a když kus skončil, pokusila jsem se ji požádat, jestli by nemohla dýchat pusou, že mě dost ruší. Tož paní se akorát naštvala a chrápala dál. Tož možná kdyby ji někdo normálně rusky požádal, třeba by uspěl, ale Rusové jsou prostě naučení si nechat věci líbit, tak ji nikdo jiný nic neřekl, ač jsem rozhodně nebyla jediná, komu její chrápání vadilo. No, tož co už. Ale dostala jsem od paní Emmy ještě i pravou ruskou hořkou 72% čokoládu, tak si dám čtvereček na uklidnění a bude fajn ;)