Výlet (po stopách revoluce)

Zítra už mám první hodinu a taky sraz s A.V.Sokolovem, takže dneska poslední den, než mi začne horečná studijní činnost, tak jsem si řekla, že si udělám výlet. A protože už ze začátku jsem se rozhodla, že objevovat začnu od svého okolí, vybrala jsem si cíl na Vyborgské straně Petrohradu – Finské nádraží. S tím, že odtud půjdu na kolej pěšky.
Zastávka Ploščaď Lenina je sice na stejné straně Petrohradu jako má startovní stanice Čornaja rečka, ale přesto tam musíte přes centrum s 2 přestupy. Ale dá se to zvládnout.
Finské nádraží je normální nádr, na první pohled byste nepoznali, že je něčím zajímavé. Ale je to to nádraží, kam v dubnu 1917 přijíždí vlakem z emigrace plno revolucionářů v čele s V.I.Leninem, na něhož zde čekalo obrněné auto, z jehož střechy si zakřičel něco o socialistické revoluci.
Abyste se mohli podívat na nějaké zajímavosti, musíte si za dvacku koupit vstupenku na nástupiště. Tu najdete zasklenou lokomotivu, která táhla ten vlak plný revolucionářů a pak se můžete podívat na východ, kterým Lenin vyšel, aby měnil svět. Kromě památek na revoluci tu mezi 6. a 7. nástupištěm stojí pomník, který připomíná konvoje, které zde jezdily v době blokády Leningradu.

Kousek od nádraží je Leninovo náměstí, kde stojí vůbec první socha Lenina v CCCP, podle které se pak udělalo mnoho dalších.

U řeky kousek u náměstí se má nacházet věznice Kersty, ale k té jsem nedošla, nebo se mi ji nepodařilo identifikovat. Ale naproti jsem dobře odhadla, co bude Bolšoj dom alias velitelství tajné policie.
A to bylo asi tak vše zajímavé, co se dalo na tomto koutku najít. Pak jsem se teda vypravila směrem do Černé rečky. Rači jsem se rozhodla někoho zeptat, jestli jdu správným směrem, protože vím, jak jsem na tom s orientačním smyslem. A zrovna jsem se zeptala dobře. Pán nejen, že mi potvrdil, že jdu dobře, ale taky se rozhodl, že mi bude dělat průvodce, tak šel se mnou a vyprávěl mi mnoho zajímavých věcí z historie a o místech, která jsme míjeli (moc si z toho bohužel nepamatuju, ale bylo to fakt dobré, že jsem ho potkala). A abych to měla tematické, tak mě nakonec dovedl k domu, kde bylo hlavní revoluční sídlo bolševiků, kde kuli ty své pikle a kde Lenin mimo jiné sepsal dubnové teze. Dneska je u toho muzeum. A vedle je ještě předrevoluční mešita (v době svého vzniku určitě nejsevernější mešita na světě). Kolem obou budov jsem šla už včera, když jsem se rozhodla jít od univerzity pěšky, ale bolševický dům bych rozhodně neidentifikovala jako nějakou významnou a zajímavou stavbu.

Když už jsem byla venku a bylo celkem málo hodin, rozhodla jsem se, že se půjdu podívat i na tu jedinou zajímavost Černoj rečky, a to místo souboje A.S.Puškina s D’Amthésem. Jak jsem zjistila, tak na místní poměry (jak je napsáno v učebnici Ruštiny pro samouky: „около“ znamená „u“. Rusko je ale veliká země, takže „около Москвы“ může znamenat i 200 km…) to mám prakticky za barákem.

A dnešní výlet jsem uzavřela tím, že jsem si v obchodě koupila Kozla, uvařila si vegetariánské pelmeně se smetanou a byla jsem spokojena :)