Jak na základce 3 + Ermitáž 1

Tož dneska jsme sice nevstávali, bo A.V. asi zapomněl (ale zvoneček byl), zato se A.V. vytasil s další novinkou, a to se systémem plusek (to jsem sice zažila i na gymplu – Mrkvánková a občas nějaký záchvat Mráze, ale tak ti se nepočítají, je to převážně věc základky) – za 2 pluska dostanete čtverku (alias dvojku) a za 3 pětku (alias jedničku, Rusové totiž známkují naopak), prostě musíte být aktivní v hodinách, tož nevím, jestli se mi nějaké podaří získat, ale v mém případě je to snad jedno.
A vyfotila jsem tu třídu, ale bohužel jsem ten strop neměla jak vzít celý, ale tak pro představu snad postačí:
Bavila jsem se trochu s několika spolužáky (bo v děkanátu mi řekli, ať se zeptám jich, kdy a kam si můžu jít pro stýpko, což jsem se od nich beztak nedozvěděla, bo oni stýpko nedostávají, bo se učí za peňauze), tož pár poznatků z ruského systému výuky na vysoké škole: studenti si tu žádné předměty nevolí, prostě každé grupě řeknou: „tu máte rozvrh a tam choďte“ (tak to sice neřeknou, bo neumí česky, tož ale parafrázuju), tož u nás lepší, si myslím. Jak už jsem psala výše, moji spolužáci se učí platno, tj. si studium platí, a za jeden semestr vypláznou 31 500 rublů, což je na naše asi 22 tisíc, tož není to málo.
A něco jsem se dozvěděla ještě včera od Kyrilla Aleksejeviče, když jsem s ním absolvovala biblio trip alias jsme navštívili snad asi 4 nebo 5 různých knihoven (ale nikam se mi nepodařilo se zapsat, bo v Národní chtěli po mně pas, který jsem neměla, a spravka jim nestačila, a v další knihovně, co by se mi mohla hodit, pro jistotu registrují jen obyvatele Petěrburgu; a ty další jsme navštívili, protože K.A. měl představu, že jakožto studentku knihovnictví mně to prostě strašně zajímá, jak to u nich v knihovnách funguje, tož to mě úplně neodhad :-D). Tož vůbec to tu nemají lehké – jakožto aspirant, tj. něco jak u nás doktorand, dostával stýpko 1 000 rublů, tož to je úplné prd! To vám na měsíc nestačí na nic. A abyste dokončili aspiranturu, tož to musíte mít kontakty na vyšších místech, protože gosudarstvo moc kandidátů věd nechce. A váš vedoucí vám též vůbec nepomůže, pokud s ním nevycházíte dobře. A když chcete jet do ciziny, tož to musíte mít kontakt přímo s nějakým profesorem v zahraničí. Tož mají to tu těžší.
Po hodině a krátké konzultaci s A.V. jsem se vypravila do Ermitáže. Tož jak psal Dan Richardson, že kdybyste měli u každého předmětu postát jen několik vteřin strávíte tam 9 let, tož jako student mám vstup naštěstí zadarmo, takže si to můžu rozvrhnout do více návštěv ;) Hlavně jsem zjistila, že dvě hodiny umění za den mi bohatě stačí, čili se tam vypravím ještě někdy jindy. A doufám, že ne jen jednou, protože ty dvě hodiny jsem zírala s otevřenou pusou. Už kvůli Ermitáži stojí za to Petrohrad navštívit. No, ale podivte se sami: http://hani4.rajce.idnes.cz/ermitaz1/

Buddhistická bohoslužba

Tož dneska mě ta jazyková příprava ňák psychicky vyčerpala (ale už vím, kolik je tomu borcovi. Na čtenářské průkazce z Národní knihovny to sice neměl, ale ukazoval mi ještě papír z nějaké jiné knihovny a tam to bylo – ročník 1980), tož jsem si řekla, že si udělám nějaký výlet. Další zajímavostí v mé části Petrohradu je buddhistický chrám - na mapě to vypadalo celkem blízko, děžurnaja říkala, že je to 40 minut chůze, tož to byla jasná volba.
Nejsnazší způsob, jak se tam dostat, bylo jet tramvají, o kterých průvodce píše, že jsou nejpomalejším prostředkem MHD. Tož pravda, stroj už byl staršího data, ale jinak celkem pohodinda. V tramvaji též platíte konduktorovi, teda v tomto případě nepříjemné konduktorce, která furt prudila mládežníky, ať si s tím ukazováním průkazek pohnou. Ale jinak cesta k Centrálnímu parku kultury a oddechu proběhla skoro stejně, jak cesta šalinou v Brnu.
Buddhistický chrám byl kousek od zastávky, obklopen moderními budovami. Na stromech kolem něj byly všude uvázány barevné modlitební praporky. Ale nejzajímavější to bylo rozhodně uvnitř (kde se ovšem nesmělo fotit, tož si to musíte představit sami).
Interiér byl krásně barevný, s vyřezávanými průčelími, visely tu obrázky nějakých těch jejich božstev, též tu byl koutek s obrázky dalajlámy a pozlacené sochy Buddhy – jedna větší a jedna malá. Probíhala zrovna bohoslužba, tož jsem si dala návleky, sundala čepku a sedla si za ostatníma na lavici (u zdi bylo několik lavic naskládáno pro nově příchozí, kteří si lavku vytáhli a položili do další řady) a dělala to, co oni. Uprostřed místnosti sedělo několik holohlavých mnichů v červených hábitech a odzpívávali motlitby (nemohla jsem si pomoct, ale v jednom z refrénů jsem slyšela „óóó kurváá…“). To bylo občas prokládáno chřestěním zvonci a činely, nebo naopak mlčením. Občas se všichni zvedli a sepjali ruce k motlitbě a pak je přikládali nejdřív k čelu, pak ke rtům a nakonec k srdci. Vybrala jsem si mezi věřícími jednoho, po kterém jsem to opakovala, ale za chvíli jsem už věděla sama, kdy to přijde (když zachrastěly činely). Asi po půl hodině všichni vstali a mohli dát nějakou motlitbu – na papírek se napsalo jméno a datum narození a pak jste si vybrali krabičku, do níž jste to vložili (ty krabičky byly k různým obřadům a motlitby byly za různé věci). Též jste přihodili nějaké ruble ke kasičce u toho. Pak jste si stoupli do fronty a čekali, až dojdete před mnichy, kde byla miska s rýží a penězi – do ní jste hodili další ruble a třikrát nabrali hrst těch peněz s tou rýží a posypali tím jakousi věc, co stála uprostřed. Potom jste postoupili k dalším oltářům, soše Buddhy a koutku s dalajlámou, kde jste se poklonili a přihodili nějaké ruble (ale já už jsem neměla žádné drobné, takže Buddha i dalajláma měli smůlu). Tož a pak se zas pokračovalo v motlitbách. To už jsem tam byla víc jak hodinu a měla jsme strach, abych nezatměla, bo jsem chtěla jít na kolej pěšky, a též mi začalo kručet v břiše, tož jsem se potichu vytratila.
Tož na fotky chrámu a z cesty zpět se můžete mrknout zde: http://hani4.rajce.idnes.cz/budhisticky_chram/

Den obránců Matičky Rusi

Dneska (tj. 23. Února) slaví Rusové státní svátek, který připomíná, jak v roce 1918 Rudá armáda poprvé zvítězila (dříve se ten svátek jmenoval Den Rudé armády). Je to takový vojenský, tzn. převážně mužský svátek - na webovkách, na které jsem narazila (http://www.calend.ru/holidays/0/0/16/) se píše, že muži v tento den přijímají od žen blahopřání a dárky. No, tak nevím. Dohodla jsem se s dalšími Čechy, co tu studujou, že se půjdeme společně podívat na nějaké ceremonie. Tož jsme se nakonec našli u metra Moskovskaja a šli jsme se podívat na blízké náměstí, kde byli nastoupeni nějací vojáci, řečnil nějaký pán a pokládali se věnce. No, na Kokoříně bylo aspoň občerstvení a hlavně ne taková kosa. Trošku jsme se zahřáli v blízkém památníku a pak nás většina vyrazila do Ruského muzea.
Tož tam to bylo zajímavé – jak název budovy napovídá, exponáty se vesměs týkali ruské země a života v ní. Tož spousta pravoslavných ikon, obrazů panovníků, též nějaké kroje, vyřezávané okenice a tak. Nejzajímavější mi přišly hračky – chudáci děti, z některých šel dost strach.



Též tu byly nějaké dočasné výstavy (kde se bohužel nemohlo fotit), takže jsem viděla památky týkající se pravoslaví (zase), ale taky tam byla výstava ruských umělců, co žili v Americe (jo,jo, nejdřív si je vyhnali a teď je vystavujou), kterážto byla tím nejmodernějším uměním, co se onde nacházelo, protože stálá expozice končí Chagallem a Kandinskym a podobnými.
No, ale víc řeknou fotky, tak se podivte sami: http://hani4.rajce.idnes.cz/Ruske_museum/

A to jsme my. Společně posloucháme Uuchlal guihiig mini huleej bna uu :-D
Nee, spolubydla mi právě odjela, tak kdo ví, kdo to bude příště...

Petrohradský sen Akiry Kurosawy

Jak na základce 2

Dneska jsem měla sice už druhou hodinu Teorie komunikace a třetí hodinu s Arkadijem Vasiljevičem, ale furt bylo čím mě překvapit (tu je to prostě úplně jiný příběh než u nás).
Soudruzi si nejspíš řekli, že bych to měla moc jednoduché, a přednáška byla v úplně jiné učebně, než byla minule. Ale mně nedoběhli, bo jsem na to přišla jěště dřív, než začala ta hodina. Musím si s sebou příště vzít foťák, bo pokud to budem mít zas tam, tu učebnu rozhodně stojí za to vám ukázat. Je to taková secesní místnost, na stropě jsou nějaké malby, ovšem odkryté jen tak z třetiny, pak je takový předěl, prostě průrva ve stropě, a za tou průrvou je to všechno zabělené. A tapety se místy odlepují ze zdi, no vypadá to tam prostě zajímavě.
Začali jsme jak jinak než tím, že jsme A.V. pozdravili povstáním, pak probíhala výuka a hodina skončila tím, že A.V. zazvonil na zvoneček, který nosí s sebou. Aby toho základoškolního přístupu nebylo málo, tak třem borkám, co seděly v zadní lavici, zkontroloval, jestli si dělaly pořádně zápisky a když zjistil, že jim tam něco z toho, co říkal, chybí, tak jim napařil něco za domácí úkol. Všichni pak máme za domácí úkol se zamyslet nad dvěma aforismy od Tjutčeva, což A.V. samozřejmě zkontroluje, jestli to máme v sešitě nachystané. Tož to já sa připravím, ať si tu užijou i nějakých těch západních imperialistických teorií, protože minimálně jedna z mých odpovědí bude připravena na základě poznatků memetiky, teorie imagined communities a podobných ;)
Jinak mi přibylo několik nových spolužáků a počet mužů na této přednášce se zvýšil na 6! Přitom někteří jsou celkem dekadenti, tož doufám, že se s nima časem seznámím. Sice nenosí učebnice v kýblu jako můj taťka, ale papírový sáček od svačiny taky dobrý ;) Jeden pro jistotu tu přednášku v první lavici zaspal, ale A.V. si toho naštěstí nevšimnul, bo jinak by mu napařil nějaký domácí úkol :-D
Jinak jsem si koupila výkladový slovník, co nám doporučoval doktor Gazda, tož doufám, že ho využiju. A hlavně jsem dneska konečně neodolala a s odrazem se svezla na některých z těch mnoha skluzavek, co tu na chodnících jsou ;)

Jazyková příprava

Právě jsem se vrátila plná dojmů ze své první hodiny ruského jazyka, tak to sem házím pěkně začerstva.
Učí mě borec, kterému bude něco přes 30 (jsem se měla podívat kolik mu je, když mi ukazoval všechny ty své průkazky, no ale nepředbíhejme), takový vyzáblý, bledý, myslím, že zmiňoval něco ve smyslu, že je nějaký nemocný, nevím. Začal tím, že se teda seznámíme a teda začne od sebe. A tak mi začal říkat, co teda studoval, co dělal, jaké má zkušenosti s vyučováním a všechno to dokazoval tím, že přede mě vykládával všechny svoje různé, teda vlastně jen dva (bakalářský a magisterský) diplomy, samozřejmě neopomenul upozornit, že absolvoval s vynikajícími výsledky. Dizertaci mu ale s nějakého důvodu nepovolili (ale zkoušky udělala – ukazoval mi ňáký papír s výbornýma známkama a s razítkama). Tož ale ukázal mi aspoň její projekt. Pak jeho životní pouť teda pokračovala přes výuku na různých školách (ukázal jakousi učitelskou průkazku), až skončil na té mojí univerzitě (průkazka). Všechno tohle ukazování dokumentů zakončil svými pasy – Rusové mají dva – jeden pro Ruskou federaci a jeden do zahraničí - no Kyrill Aleksejevič mi ukázal 3, pro jistotu i svůj starý :) Na vojně nebyl, je svobodný, protože těžko zakládat rodinu, když se člověk živí výukou ruského jazyka cizincům a navíc je jakýsi nemocný, či co, maluje, píše verše atd. atd. Tož jako by se mnou vyplňoval Barbie knížku kamarádek nebo něco podobného :-D
Tak pak jsem měla říct něco o sobě já, tož jsem něco řekla (ale bez diplomů a bez průkazek :-D). Též jsem zmínila, že má nejoblíbenější skupina jsou Einstürzende neubauten, tož si to nechal napsat, tak doufám, že jako první mu to vygůglí Kollaps, ať má chlapec nějaký zážitek :-D
Tož pak do mě začal valit, že jsem si teda dobře vybrala univerzitu ke studiu, protože jestli mám ráda umění, tak tam si ho užiju, a taky tam prý studuje mnoho cizinců, protože je to prostě prý prestižní škola. No, to asi je, ale tak myslím si, že ty jeho řeči byly dost takovou naučenou propagandou.
Pak jsme se konečně dostali k výuce. Tož jsem zjistila, že to teda nejsou kurzy ruštiny jako takové, ale je to jazyková příprava k mému studiu, to znamená, že budem brát slovíčka z oblasti informační a počítačové, jaké se s tím používají slovesa a tak. Takže Míšo, tvých učebnic bohužel nevyužiju.
No, a výuka pak probíhala tak, že mi začal vysvětlovat věci jako, co je to internet, jak se k němu člověk může připojit atd. atd., tož jako bych to 5 let nestudovala, si myslí, že jsem úplně blbá? Jako vím, mnozí znáte Hanu-informační specialistku ;), ale zas vodsaď pocaď. Tak jsem seděla a dívala se na něj a on mi vykládal ty věci, co už dávno znám.
Ale ne, nemám mu to za zlé, bylo to úvodní seznámení a asi už je zvyklý na všechny ty Číňany, co vůbec neví, kerá páčka. Myslí to se mnou dobře, pomůže mi s registrací do Národní knihovny a taky říkal, že mu bylo příjemné se se mnou bavit, tak to bude v poho. Na příště mám napsat krátkou úvahu na téma „Internet je pro mě…“ a rozmyslet si, co s ním chcu probírat, takže to bychom se mohli přesunout už k něčemu, co mě bude zajímat, tak to třeba bude fajn. A jeho teta či kdo byl v České republice a nemohl si to vynachválit (no proti zdejším podmínkám není divu :-D)