SKIF

Tak je to tu, přináším první ze slíbených reportáží (a brzy se můžete těšit na Cestu na severovýchod aneb zápisky z Pitěru od rodičů) ;) Včera v noci jsem totiž byla na festivale SKIF. Tento festival jsem si v průvodci vytipovala ještě před tím, než jsem sem odjela; moji místní kamarádi tam též mířili, tak jsem tam měla i s kým jít; a hrál tam Blixa (alias Tom - Lotyš, který u nás v Brně asi 3 týdny nocoval), který mě tam spolu s Katarinou protáhl zadáča, takže jsem tam šla tím tuplem. Akorát jsem mohla jít jen na poslední noc, bo jsem měla předtím zápočet (který jsem dala. Náročnost se s muni vůbec nedá srovnávat), ale tak beztak nevím, jak bych zvládla dvě noci (festival trval 3, ale první celkem o ničem), bo i tak mám pocit, že jsem většinu kapel prospala, jak jsem byla unavená :-D
Tak ale něco o tom festivalu (mám to z jeho stránek: http://www.kuryokhin.ru/skif/index.php?s=skif&c=news): SKIF aneb Sergej Kurjokin internetional festival má 12 letou tradici, tj. první SKIF proběhl v roce 1997, poté, co po tragické smrti S. K. byl založen jeho fond. Ovšem první dva festivaly proběhly v New Yorku, v Rusku až ten třetí, a to v Petrohradě a od té doby probíhá tam.
Základní koncepce festivalu jsou založené na myšlenkách S. K., které byly ztělesněny v jeho projektu Pop-mechanika. Takže na festivale není jen hudba, ale také filmy, videoart, performance a jiné umělecké akce.
Tak, ale teď už moje vlastní dojmy a zážitky. Festival probíhal v jakémsi kulturáku na Vasiljevském ostrově a byly tam 2 stage (velký kinosál a jedna menší nahoře) + jedna místnost, kde se promítaly filmy. Takže žádný open air festival, ale i tak dobré - festivalovou atmosféru dotvářely stánky s pivem, diskama a knížkama. Hudebním zaměřením mi to připomínalo akce typu Itch my ha ha, takže žádný unplugged ;) Nejvíc jsem byla zvědavá na tu skupinu, kde hrál Blixa (PusehPusew) a musím říct, že to odpovídalo mým představám o tom, co by to mohlo být :-D Označila bych to jako death noise (nevím, zda nějaký takový styl je, ale myslím, že tohle označení tu jejich hudbu vystihuje), k tomu celkem dekadentí videoprojekce (něco jako porno smíchané s jatkama), atmosféru doplňovali i někteří diváci, jako třeba nakalený borec, co si stoupl před pódium, vysvlékl se, otočil trenky a zas se oblékl (přemýšlela jsem, zda třeba též nepatří ke skupině, ale ukázalo se, že ne). Tož ale měli úspěch.
No, jsem byla celkem unavená, takže některé koncerty jsem spíš tak prospala, ale tak ještě mně zaujala borka z Francie vystupující pod uměleckým jménem Sir Alice. Na pódium prostě nastoupila borka, pustila si hudbu, do které poskakovala a zpívala. Jako hudba dobrá, ale prostě mi tam ňák chyběl ten živý DJ, ale tak borka si asi dělá hudbu sama, tak co ji zbývalo, že. Po nějaké chvíli odhodila svůj červený plášť a zůstala jen v kraťáskách a korzetu, ze kterého ji ovšem tak trochu vypadla prsa, takže trošku trapas. No, ale mužská část publika byla jistě spokojena, a jak jsem psala, jinak hudba dobrá.
Pak si pamatuju ještě ruskou skupinu, která se pokusila o takové zpestření tím, že prohlásila, že nemají basáka a jestli by si s nima někdo nezahrál. Tož se na pódium vyhoupla nějaká baskytaristka a že s nima teda zahraje, tož zpěvačka prohlásila něco v tom smyslu, že děvčata to vždycky zachrání a nenechají tě ve štychu. Ovšem, pokud jste se pozorně dívali na projekci, ve které se míhaly také fotografie skupiny, mohli jste na nich dobře tuto baskytaristku identifikovat jako člena skupiny. Tož jako nevím, o co se pokoušeli.
Taky tam hrála někdy už ke konci nějaká skupina, která svou poslední píseň věnovala Leninovi, jakožto někomu, komu jsme vděční za spoustu věcí (ale jako mysleli to v dobrém smyslu). Holt, tento pán je pro ně prostě hrdina, myslím, že už jsem tu psala, že s jeho jménem se potkávám takřka na každém kroku. Tu prostě nějaké kritické myšlení není v kurzu.
Též tam byli ňácí fajní Poláci a zajímavý byl též ruský hip hop. Tož jako festival dobrý ;) A cestou domů jsem potkala na ulici Míšinu kamarádku Julii :)

Plnění mise

Trochu jsem vypadla ze svého bloggerského tempa, ale rozhodně to neznamená, že bych tu nic nedělala. Byli tu rodiče, tak jsem poznávala s nima - o tom sem dám jejich zápisky z Pitěru ;)
A dneska jsem se též vykašlala na knihovnu a šla jsem s Hankou (to je jedna z těch holek, jak jsem se s nima seznámila na ulici a pak jsem s nima byla v Pavlovsku) do kina, bo dopoledne stojí jen 50 rublů, tož škoda toho nevyužít. Navíc v Domě kino dávají dobré filmy a ani ten dnešní nebyl výjimkou. Šlo o film, jehož název by se dal asi přeložit jako "Jeden a půl pokoje aneb sentimentální cesta do vlasti" (Полторы комнаты или сентиментальное путешествие на Родину). Byl to film inspirovaný literárním dílem Josifa Brodského a byl o něm. I když J.B. skoro vůbec neznám (abych se přiznala, znám jen to jméno), film mě oslovil, asi hlavně proto, že se odehrával v Pitěru, a tak jsem si mohla při jednotlivých záběrech říkat: "Jo, tohle znám, na tomhle místě jsem byla", což bylo umocněno ještě tím, že jsem se na něj dívala v Pitěru :) Tož prostě dobré. A též se mi líbilo, jak se v něm střídaly černobílé scény z dětsví s barevnýma z pozdějších let a bylo to prokládáno i animovanými pasážemi a podkresleno Brodského verši. Tož prostě můžu doporučit.
Po filmu a obědě jsem se rozloučila s Hankou a stavila se na kolej pro foťák a průvodce a vydala se poznávat. Chtěla jsem jít původně do nějakého musea, ale ty, co mě zajímaly, měly otevřené jen do 5 a už byly 3. No, ale pak jsem si vzpomněla, že mi vlastně ještě chybí ta poslední zajímavost z mé strany Pitěru, kteroužto je, jak už pozorní čtenáří ví, katedrála sv. Samsona. Dan píše, že jde o jednu z nejstarších staveb ve městě a že tu prý údajně proběhla tajná svatba Kateřiny Veliké s Potěmkinem. A interiér je prý zajímavý svou barokní ikonostází. Tož, už jsem se tam párkrát pokoušela vydat, ale vzhledem k mému orientačnímu smyslu se mi to zatím nezdařilo :-D Tož ale tentokrát jsem si to v té mapě nastudovala pořádně a našla jsem ji. Ovšem vzhledem k její opravě a hlavně kvůli tomu, že je dneska středa, kdy je museum zavřené (bohoslužby jsou o víkendech), tak tu chcíp pes. Tož, ale byla jsem tu, tak bych svou misi vyborgské strany Pitěru mohla považovat za splěnou, ne?

Lenin

Geologické museum

Dopoledne bylo venku hezky, takže proč mrznout v knihovně (moc tam netopí a jak tam sedíte několik hodin, tak se celekm snadno nachladíte), navíc jsem se chtěla stavit do knihkupectví ve Státní univerzitě, jestli tam nemají učebnici, co si chci koupit (v Domě knigy by ještě jeden exemplář měl být, nicméně jsme jej s paní prodavačkou nenašly), tak jsem se vypravila na Vasiljevský ostrov (ale o tom vám něco řekne spíš Míša, bo tam měla jak koleje, tak školu, takže jej mohla poznat lépe než já ze svým občasných výletů), přičemž mým cílem (kromě univerzity) bylo Geologické museum.
To se nachází v Geologickém institutu, kde je i geologická knihovna, prostě je to barák zasvěcený geologii. Tož Dan Richardson píše, že je otevřeno až od 10, na nějaké tabulce jsem tam zahlédla od 10:30, ale pustili mně tam v pohodě už o půl 10, kdy jsem tam dorazila. Vůbec celé to museum je přívětivé - není tam žádné vstupné a je fakt parádní. Nikdy bych nevěřila, že kameny můžou být tak krásné a zajímavé, ale tu jsem to mohla vidět na vlastní oči. A vy se můžete podívat zrpostředkovaně aspoň na některé exponáty tu (tentokrát jsem do povolení na focení investovala, bo stálo jen 50 rublů a fakt se mi tam líbilo, tak jsem aspoň něco přispěla k údržbě, když už po mně nechtěli to vstupné): http://hani4.rajce.net/geologicke_museum
Podívat se můžete třeba na mosaikovou mapu CCCP z drahých kamenů z 500 nalezišť, na níž pracovalo 700 lidí a která získala cenu na Pařížské výstavě v roce 1937.
Taky jsem tu zavzpomínala na svůj dětský sen stát se paleontologem, bo se tu našlo pár zkamenělin :)

Etnografické museum

Po menší pauze jsem se opět vydala plnit své čtvrteční předsevzetí po hodině (dneska mi A.V. potvrdil, že mi ty svoje knížky daroval, tož dobré) navštěvovat musea, a protože tam zrovna byla i výstava „Architektura Petěrburgu“, o níž jsem si myslela, že by mohla být zajímavá, vydala jsem se konečně do Etnografického muzea.
U pokladny mi to s ruskou průkazkou ňák nevyšlo, takže jsem musela zaplatit 150 rublů! Museum za to sice stálo, ale jistě si sami dokážete představit, jakými přívlastky jsem v duchu častovala paní u pokladny a ruský národ obecně (Znáte to - princip kolektivní viny. A za systém dvojích cen ta paní nemůže, ta jen plní rozkazy shora). Do povolenky na focení jsem samozřejmě neinvestovala, ale fotila jsem už na jiných místech, kde se to nesmí, takže i tady. Ovšem odpovídá tomu kvalita záběrů, ale šak podivte se sami: http://hani4.rajce.idnes.cz/etnograficke_museum/ Snad vás i tyto neumělé záběry případně nalákají k návštěvě tohoto musea, protože je fakt dobré (mně se třeba líbilo mnohem víc než Ruské museum). Krásné barevné kroje jako vystřižené z ruských pohádek, různá náčiní, zbraně, jurta atd. Taky tu byla výstava o Židech na území Ruska, tož to bylo též dost zajímavé.
A co ta výstava o architektuře? Ta mě zas tak neoslovila, ale to bylo tím, že jsem od toho čekala něco jiného. Byly tam prostě vystaveny jen architektonické návrhy různých firem na budovy v Pitěru. Tož aspoň, že byla zadáča (Rus-neRus).

Mir akordeona

V rámci udržování sociálních sítí jsem se dneska vypravila na koncert posvěcený akordeonu, bo na něm hrál můj čínský kamarád z kolejí, a taky jsem si říkala, že když to pořádá "kulik" alias Univerzita kultury a umění, že bych to mohla mít jakožto její momentální student zadáča. Tož jsem dorazila do Kapelly a ptala se paní, jak je to teda s tím lístkem, ale paní mě zklamala a řekla, že pro všechny za 50 rublů. Tož to by mě nezruinovalo, tak jsem už začala vytahovat peníze, když tu mně chňapl pán, kterého jsem se předtím ptala, kde si můžu koupit lístek, a dal mi lístek zadarmo, bo mě tipl na fanynku akordeonu. V tu chvíli mně sice neodhad, ale během koncertu se to změnilo! Koncert byl totiž naprosto parádní. Někteří muzikanti ukázali, že i na akordeon se to dá pořádně rozjet, a taky, že se dá využít ke hře i neobvyklým způsobem. Ovšem, nehrály jen akordeony - doprovázely je např. balalajky, basbalalajky, balalajka-kontrabas (jejíž fanynkou jsem se také stala. No, možná spíš fanynkou Andreje Antipova, kterýžto na ní hrál ;), klavír, valcha, lžičky atd. Také se tu předvedl hned celý orchestr akordeonů, mimo jiné zahrál, pro velký úspěch dokonce dvakrát - jednou bez dirigenta, který chtěl ukázat, jak dobře má ty hudebníky vycvičené - Šavlový tanec (to je skladba z baletu Gajané, se zvracením to nemá nic společného - to až možná do třetice na afterparty ;)). No, prostě to bylo úplně parádní, aj jsem si koupila dývko z loňského koncertu, když jsem teda ušetřila na tom lístku, tož jestli bude fungovat (vím, jak to chodí s DVD ruského původu - Stalker se mi sekl 20 minut před koncem), tak se můžete přesvědčit sami ;)

Hudební víkend

Tak je to tady! Splním Breknerčino přání a konečně tu zmíním i nějakou normální hudbu (i když předpokládám, že např. pro rodiče to beztak budou "biče boží") :-D O víkendu jsem totiž byla hned na dvou koncertech, zcela dobrovolně, z čehož plyne, že se mi ta hudba líbila, tak třeba se zalíbí i někomu z vás.
Prvním z koncertů byl koncert anglických The Tiger Lillies v Glavklubu. Na tuto skupinu jsem chtěla jít už kdysi v Praze, ale ňák mi to nevyšlo, tak jsem využila příležitosti, že hráli přímo ve městě, ve kterém zrovna jsu ;) A Prahu mi mohlo vynahradit to, že Glavklub připomínal Lucerna Bar.

Toto trio letos slaví už 20 let, takže jsou to spořádaní britští gentlemani středního věku :-D No, právě, že ne, ač tak na první pohled vypadají (no, i když zpěvákovi, co má na obličeji namalovanou lebku, nepomůže ani ta buřinka a vestička ;) Prostě nastoupili tři týpci v košilích a vestičkách, jeden v obleku, na hlavách klobouky, jako vystřižení z 30. let. Hlavně bubeník vypadal jako spořádaný venkovský lékař, ale v průběhu koncertu jsme se mohli přesvědčit, že "he is a bad boy", když, například, "rozmlátil" (mlátil do nich plastovými kladivy a úplně si je rozházel) své bicí (čímž ještě víc naštval už tak zpruzeného zvukaře, který ten jejich koncert vůbec ňák nepobral). Také písně např. o sexu s mouchami či o masturbaci asi tak úplně neodpovídají obrazu anglického gentlemana :) Ale abych je charakterizovala nějak obecně - jejich vystoupení připomíná kabaret, masky a některé rekvizity a především herecké podání skladeb tento dojem jen potvrzují. No, ale kdo si chce o téhle skupině udělat obraz sám, nechť se podívá na jejich stránky: http://www.tigerlillies.com/2003/index.php nebo se mrkne na nějaké video na youtube ;) Možná někoho naláká, že vystupovali i s Alexandrem Hackem z Einstürzende Neubauten (díky čemuž jsem na ně ostatně narazila ;)
Druhým koncertem byl koncert Katarininých známých v klubu Gribojedova (který mi zas trošku připomněl klub Cross, i když tu nebyly žádné trubky). Jsem si myslela, že když to jsou známí, že to budou nějací Rusáci a přindu s něčím novým, ale ne, byli to Evropané, takže možná tu skupinu někdo znáte - The Frozen Orchestra. A protože kvalita zvuku z foťáku je fakt hrozná, rači si je poslechněte na myspace: http://www.myspace.com/thefrozenorchestra